about me...
Já
Byla jsem punk...celkem dlouho a nikdy jsem si nechtěla a nedokázala připustit, že to ještě bude jinak...Punk byl pro mě jistým osvobozením, odlišením, od ostatních dle mě naivních a trapných lidí, kteří mají v hlavě takzvaně nasráno...Punk byl pro mě můj svět ve kterém jsem se cítila jako já...Svobodná, sama sebou a mějící svůj vlastní názor, který se musel ukazovat na venek... Chtěla jsem ukázat lidem, že se od nich liším a že to co oni nosí v sobě, ten hnus, špínu a zkaženost ukazuju na venek...Punk byl mým světem do kterého mě nikdo nesměl kecat...
Nicméně časem se začaly projevovat tmavé stránky punku...začal se ze mě stávat takzvaný alkopunk, protože dnešní punx už taky nejsou punkeři, jako byli ti původní...Dneska pro punkáče znamená punk zchlastat se do mrtva, zfetovat se a tím se cítit punkově...Dřív měl punk úplně jiný cíl než to co si myslí dnešní rádoby punkeři...Vím to, protože jsem byla jednou z nich...Ale pak mě to došlo, podmínečné vyloučení ze školy, reparáty, a proč to ? Každý den večer a noc v hospodě...buď jsem do té školy nechodila vůbec, a nebo jsem tam šla a spala...Když jsem se rozcházela s důvodem mého punku, s týpkem, kterej mě do něj dostal přišla na řadu otázka ,,chco být jako on ? Jsem tohle já ? " podřezal si žíly, bral tvrdé drogy, sral na všechno co jen existovalo v jeho světě, neměl rád nic, ani mě, měl mě rád jen qůli mýho rozkroku, kvůli tomu, že jsem s ním byla a chodila na punkový akce, a protože si semnou manipuloval jak chtěl...Jendou to ale skončilo a mi časem došlo, že se v žádném případě nechci stát člověkem, jako byl on...nechci aby mi na nikom a na ničem nezáleželo, mám ráda svou rodinu, mám ráda svý koníčky, mám ráda svýho psa a miluji svého nového kluka...Nechci nenávidět bez důvodně lidi, mít deprese, být agresivní, hádat se s náckama, padat na zem, když mě nohy opilostí neposlouchají, spát kdekoliv na zemi, jen protože je mi jedno kde a s kým ležím...A dost hodně mi v tomhle pomohl Kuba, pomohl mi najít zase mě samu, trvalo to celkem dlouho a já se tomu dost bránila, ale dneska jsem mu za to neskutečně vděčná, za to že mi ukázal ten správný směr, že já nejsem jako oni, že jsem lepší! Nejsem ani anarchie, ani nacismus, nehlásím se ani k pravici, ani k levici, mám ráda punkovou hudbu, a pořád jí neustále poslouchám, mám ráda metal, rock, nevadí mi ani nacistická hudba, ale už se k nikomu a ničemu neřadím...já jsem já a jsem svá!
A pořád si budu stát za názorem, že v tom hraje velkou roli Kuba, a a´t už se stane cokoliv, a ať se třeba v budoucnu rozejdem, tak tohle mu nikdy nezapomenu a budu mu za to nadosmrti vděná, protože nikdo neví, jestli bych tu ještě byla, kdyby mě nevysvobodil z toho punku, z těch depresí a sebevražedných myšlenek....Miluji ho a jestli ho někdy ztratím, tak už ze mě zbyde jen půl...Jen vím, že ačkoliv mi punk mnohdy chybí , tak už se k němu nevrátím, nemůžu, on mě svíral..ničil.......chci být sama sebou....a to teď jsem...a jsem na to hrdá, ať už si kdokoliv říká cokoliv...
Náhledy fotografií ze složky only me